aktualizováno: 26.06.2023 11:26:19
První absolventi VVTŠ Liptovský Mikuláš (1973 - 1976)
 |
|
Stránka se upravuje, mohou být uvedeny nepřesnosti
Tyto stránky tvořeny za vydatné pomoci a materiálu (s převzetím textů a obrázků) učitele v Technickém učilišti, VSOŠER a následně dlouholetého příslušníka velení vojska PVO PV ( LaMi-rotarepo)
RADIOLOKAČNÍ TECHNIKA
Před přehledem radiolokační techniky vojska, se kterou jsme pracovali, si připomeneme techniku, která byla používána na území Československa, se kterou pracovali naši předchůdci, možná někteří z nás si ji ještě pamatují, a my se oni jen učili. Postupně se dostaneme k známé řadě radiolokační techniky sovětské výroby „P“ (PEGMATIT) ale i technice československé výroby využívané v AČR.
Radiolokační technikou byly v rámci československé armády, následně Armády České a Slovenské republiky, vyzbrojeny zejména jednotky, útvary a svazky radiotechnického vojska PVOS a PVO PV.
RADIOLOKAČNÍ TECHNIKA PVOS
Radiotechnické vojsko v roce 2010 oslaví šedesáté výročí svého vzniku. 1.září 2010 uplyne přesně 60 let od chvíle, kdy byl v rámci protiletadlové obrany státního území (PLOSÚ), v té době Československé republiky, vytvořen v Čechách první hlásný pluk složený ze dvou stanic hlásné služby s 25 hláskami.
V témže roce k 15. prosinci 1950 bylo vytvořeno Velitelství protiletadlové obrany státního území a nově vytvořený hlásný pluk mu byl podřízen. Vytvořením hlásného pluku byla vidová hlásná služba vyjmuta z podřízenosti letectva, které si ještě po určitou dobu ponechalo její radarovou složku. Tato složka byla tvořena trofejními přístroji a radarovým vlakem.
Přehled radiolokační techniky PVOS je rozdělen do období,
kdy tato byla zaváděna do výzbroje.
  Radiolokační zaměřovač RZ-IV (FuMG 65 – Wurzburg Riese) Německý trofejní materiál, používaný od roku 1937   
   Radiolokátor SCR-527 A
Původem americký mobilní radiolokátor, byl dodán do ČSR v roce 1952 ze SSSR  PADESÁTÁ LÉTA
V roce 1952 byla do výzbroje zaváděna na svou dobu moderní sovětská radiolokační technika řady PEGMATIT. Československá armáda, hlásný útvar, dostal několik radiolokátorů typu P-20 a P-3a, které kromě polohy měřily i výšku cílů a měly 5-10krát větší dosah než předchozí typy. Ve dnech 25.2. až 30.3. 1952 byly od sovětských útvarů dislokovaných v Rakousku převzaty: 1 ks P-3a, 1 ks P-20 a jedna pojízdná dílna KRAS. Hlásný útvar se postupně nasycoval radiolokační technikou, která stále účinněji zabezpečovala vzdušný průzkum. Byla též nakoupena radiolokační technika typu P-8.
   V druhé polovině padesátých let byly postupně zasazovány do používání novější typy radiolokátorů, P-10, P-15, P-20 a P-30
       ŠEDESÁTÁ LÉTA
V průběhu šedesátých let byly postupně k útvarům zasazovány novější typy radiolokátorů P-35, P-12, P-14 a radiolokační výškoměry PRV-10, PRV-9 a PRV - 11.
             SEDMDESÁTÁ LÉTA
V průběhu sedmdesátých let postupně dochází k obměně radiolokační výzbroje. Staré typy radiolokátorů jsou nahrazovány modernizovanými verzemi P-12M,N, P-15M, P-14F, a i modernějšími typy radiolokátorů, jako jsou dálkoměry P-37, RL-42 a radiolokační výškoměry PRV-13 a PRV - 16.
     OSMDESÁTÁ LÉTA
V průběhu osmdesátých let jsou zasazovány nové typy radiolokační výzbroje, radiolokační komplex K-66 (2xRL dálkoměr, 4x RL výškoměr), O-14, P-18, 3D radiolokátor ST-U, radiolokační výškoměr PRV-17 a je realizována náhrada identifikačního zařízení NRZ za sekundární radar 1L-22 Parol.
                KONEC DEVADESÁTÝCH LÉT
Koncem devadesátých let byly rušeny radiolokátory "m" a "dm" pásma P-18, O-14, P-15 a postupně byly vyřazovány další starší typy a v provozu zůstaly pouze P-37M, ST-68U, RL-4AS, RL-42 a výškoměr PRV-17. Ty byly modernizovány (vybaveny extraktorem - převodníkem analogového signálu na čísličový), aby je bylo možné implementovat do ASV nové generace SEKTOR-VS.
SOUČASNOST
V současné době jsou páteřními radiolokátory radary 3D dalekého dosahu RAT-31 DL
   RADIOTECHNICKÉ JEDNOTKY, ÚTVARY A SVAZKY PVO PV
U vojska PVO PV počátky vytváření radiotechnických jednotek, útvarů a svazku sahají do roku 1956. U velitelství vojenských okruhů (1. a 2.VO) byly v tomto roce vytvořeny první dvě radiotechnické roty, které byly v roce 1958 předány do podřízenosti vševojskových armád (1. a 4.A). V roce 1960 je vytvořena další radiotechnická rota v podřízenosti 2.VO. Tyto roty byly vyzbrojeny radiolokačními dálkoměry P-10 a P-15.
 V rámci vojska PVO PV byly prostředky radiolokačního průzkumu postupně navyšovány. V roce 1962 jsou radiotechnické roty reorganizovány na radiotechnické prapory v podřízenosti Velitelství vojska PVO PV, 1. a 4.A. Na podzim roku 1965 je 2. radiotechnický prapor reorganizován na 2. radiotechnický pluk, který je předán do podřízenosti velitelství ZVO (1969). Útvary jsou vyzbrojeny radiolokačními dálkoměry P-12, P-15, P-35 a radiolokačními výškoměry PRV-11.
    Vzhledem k narůstajícím požadavkům na radiolokační průzkum je v roce 1986 2. radiotechnický pluk reorganizován na 6. radiotechnickou brigádu o praporu velení a třech radiotechnických praporech. V podřízenosti radiotechnické brigády a radiotechnických praporů jsou nově vytvořeny těžké a lehké radiotechnické roty, které jsou vyzbrojeny radiolokačními dálkoměry P-15, P-18, 1RL111D a radiolokačními výškoměry PRV-9 a PRV-16.
 1RL 111D       V závěru roku 1989 byla v organizační struktuře vojska PVO PV jedna radiotechnická brigáda (6.) a dva radiotechnické prapory (1., 4.) v podřízenosti ZVO (čsF), 1. a 4. A, o celkovém počtu dvaceti těžkých a lehkých radiotechnických rot.
U vševojskových divizí bylo v tu dobu 10 (15) čet radiolokačního průzkumu a velení, které byly vyzbrojeny radiolokačními dálkoměry P-19.
     Další radiolokační technika byla ve výzbroji protiletadlové raketové brigády 2K11 KRUG (radiolokační dálkoměry 1S12, P-18, P-19 a radiolokační výškoměry PRV-16.
          a protiletadlových raketových pluků (sedmi) 2K12 KUB a protiletadlového raketového pluku 9K33 OSA-AKM (radiolokační dálkoměr 1RL128D, P-18, P-19 a radiolokační výškoměr PRV-16).
Radiolokační komplet P-40
1RL128D – radiolokátor používaný na zjišťování vzdušných cílů samostatně, nebo jako součást kompletu. V spolupráci s radiolokačním výškoměrem PRV-16 nebo PRV-9 pracuje jako 3D radiolokátor s označením P-40 „BROŇA“, do výzbroje zaveden v Sovětské armádě v roce 1963.
    V sestavě kompletu 2K11 „KRUG“ pracuje jako stanice zjišťování cílů 1S12 (do výzbroje zavedena v Sovětské armádě v roce 1965).
1.varianta - z radiolokačního dálkoměru 1R111D a z radiolokačního výškoměru PRV-9 - ve výzbroji těžkých radiotechnických rot
2.varianta - z radiolokačního dálkoměru 1RL128D a z radiolokačního výškoměru PRV-16 - ve výzbroji baterií velení protiletadlových raketových pluků KUB a OSA
3.varianta - z radiolokačního dálkoměru 1S12 a radiolokačního výškoměru PRV-16 ve výzbroji protiletadlové raketové brigády KRUG
  1S12 Více informací o technice sovětské výroby najdete na http://forum.valka.cz/index.php/f/500359
|
