První absolventi VVTŠ Liptovský Mikuláš (1973 - 1976)
|
"Alma mater vojsk PVO na Liptově"
Historie vojenského školství v Liptovském Mikuláši
Protože snad všichni první absolventi Vysoké vojenské technické školy v Liptovském Mikuláši byli převážně absolventy středních a nižších škol v této posádce, stojí za zmínku připomenout i historii vzniku Vojenské vysoké technické školy v Liptovském Mikuláši.
Počátky vojenského školství související s PVOS na Liptově, sahají do prvních poválečných let. Za zmínku stojí vznik Leteckého technického učiliště. Toto vzniklo v Liptovském Mikuláši dnem 1.10.1949 transformací dosavadní Vojenské odborné školy leteckých mechaniků.
Školní jednotky učiliště byly organizovány nejprve do oddílů dislokovaných v celé řadě posádek (I. oddíl Liptovský Mikuláš, II. oddíl Poprad, III. a IV. oddíl Olomouc, V. oddíl Liberec a VI. oddíl Levoča).
V rámci jednotlivých oddílů byly školeny následující specializace: I. oddíl – provoz-draky, provoz-motory, vyšší školy a kurzy, II. oddíl – VOŠLM-elektro, učňovská škola-elektro, provoz-elektrozbroj. a přístroje, III. oddíl – učňovská škola kovodělná, IV. oddíl – autořidiči a automechanici, V. oddíl – fotomechanici (v Pardubicích) a další specializace podle potřeby (v Liberci).
V roce 1951 byly oddíly nahrazeny školními prapory, přičemž odloučeně byl v Liptovském Hrádku dislokován 2. školní prapor LTU. Od 1.9.1952 se z jeho složení jako samostatné útvary vyčlenily Škola mladších technických specialistů letectva v Liptovském Hrádku (1.10.1953 opětně včleněna do LTU), Škola technického dorostu letectva v Liptovském Mikuláši (zrušena 1.11.1955) a Vojenské výchovné středisko letectva v Popradu. Ve struktuře Leteckého technického učiliště od 1.9.1952 kromě velitelství, školního oddělení, týlové skupiny, velitelské roty, zbrojní dílny a ošetřovny zůstaly pouze dvě školní roty důstojníků–techniků, školní rota – ŠDZ provozářů a školní rota – kurz starších techniků letek.
Dvouleté studium bylo ve školním roce 1957/1958 prodlouženo na tři roky. Letecké technické učiliště v Liptovském Mikuláši bylo dnem 1.září 1959 reorganizováno na Technické učiliště (TU) a zároveň do něj byly převedeni žáci od rušeného Učiliště PVO z Košic, připravující se na obsluhu nově zaváděných protiletadlových raketových kompletů PVOS. Přípravu pozemních specialistů letectva převzalo Letecké učiliště v Košicích.
Kasárenský areál MOKRAĎ při Liptovském Hrádku byl do roku 1959 součástí Leteckého technického učiliště. V roce 1959 vzniklo v Liptovském Mikuláši TECHNICKÉ UČILIŠTĚ (redislokovalo se tam Protiletadlové učiliště z Košic). Součástí Technického učiliště bylo několik objektů - kasárna Pod Hájom v Liptovském Mikuláši (objekt A), kasárna Mokraď (objekt B) a Povážská kasárna v Liptovském Mikuláši (objekt C).
Prvním náčelníkem Technického učiliště v Liptovském Mikuláši, pplk. Milan Obuch, následně pplk. Jaroslav Toupal a do jeho zrušení pplk. (plk.) Anton Muržic.
Technické učiliště z počátku školilo důstojníky a praporčíky (VOŠMRL). Součástí TU byla škola pro záložní důstojníky (ŠDZ). Školní jednotky byly organizovány do školních baterií a ty do školního pluku (velitel pplk. František Santler). Mezi znám velitele školních oddílů nebo jednotek můžeme uvést pplk. Krpálka, mjr.Višničku, mjr. Petrika´, mjr. Paučeka, ale také npor. Marka, por. Jurana a por. Bílka.
Vzhledem k přezbrojování na protiletadlovou raketovou techniku se zde přeškolovali také vojáci z povolání a základní služby od bojových útvarů v různých kurzech. Náčelníkem "kursistů" byl pplk. (plk.) Nikolaj Tegza.
Posluchači a žáci učiliště se školili zpočátku na PLRK SA-75 DVINA, následně na S-75 VOLCHOV, S-125 NĚVA, 2K11 KRUG, 2K12 KUB, 9K32 STRELA-2, 9K33 OSA, 9K35 STRELA-10, protiletadlové kanóny, různé typy radiolokátorů a automatizovaných systémů velení a řízení palby. Bojové střelby se prováděli jen z 57 mm PLK vz.52čs, 57 mm PLK S-60, 30 mm PLdvK vz. 53/59 a PPLRK 9K32M STRELA-2M na PL střelnici Dvorce ve VVP Kežmarok na závěr školy před ukončením studia.
V roce 1965 byly z DTU Martin redislokovány do TU Liptovský Mikuláš odbornosti RTV a PLD. Potřeba nižších odborných kádrů dala v roce 1967 vzniknout nové škole - Vojenské střední odborné škole elektrotechnické - radiolokační (VSOŠER), která ve čtyřletém studiu s maturitou školila nový praporčický sbor.
V roce 1969 končí v Technickém učilišti školení důstojníků, kteří byli vyřazování v hodnosti poručík. V následujících letech (asi od roku 1970) vzhledem k potřebě nižších velitelských a odborných kádrů jsou v Technickém učilišti vytvořeny další školy a to Dvouletá důstojnická škola (DDŠ) a Roční důstojnická škola (RDŠ). RDŠ byla pro posluchače maturanty a DDŠ pro posluchače bez maturity (získali jí během studia). Obě školy školily specialisty PLRV, RTV i PVO PV.
Potřeba vysokoškolsky vzdělaných důstojníků vojsk PVO dala vzniknou v roce 1973 nové škole - Vysoké vojenské technické škole ČSSP (VVTŠ ČSSP), jejíž prvním náčelníkem byl genmjr. Ing. Anton Muržic. Součástí VVTŠ byla i střední škola (VSOŠER). To je však již jiná historie.
Rozkazem prezidenta republiky č. 08 z 28.6.1972 byla s platností od 1.9.1972 provedena reorganizace vojenského školství. Ke stávajícím vysokým vojenským školám přibyla od 1.9.1972 Vojenská politická akademie v Bratislavě a Vysoká vojenská škola pozemního vojska ve Vyškově. Na základě téhož rozkazu se k 1.9.1973 síť vysokých vojenských škol dále rozšířila o Vysokou vojenskou technickou školu v Liptovském Mikuláši, Vysokou vojenskou leteckou školu v Košicích, Vysokou vojenskou velitelsko-technickou školu v Martině a Vysokou vojenskou školu týlového a technického zabezpečení v Žilině.
Dnem 31.8.1973 bylo zrušeno Technické učiliště v Liptovském Mikuláši a dnem 1.9.1973 byla zřízena Vysoká vojenská technická škola Československo-sovětského přátelství v Liptovském Mikuláši, podřízená náčelníkovi letectva a vojska PVOS – zástupci ministra národní obrany.
Škola připravovala velitelské a technické kádry protiletadlového raketového vojska a radiotechnického vojska PVOS, spojovacího vojska, vojska protivzdušné obrany pozemního vojska a radiolokační specialisty výzbrojní služby ve velitelsko-inženýrských a vojensko-inženýrských studijních oborech v době trvání čtyř nebo pěti let.
Prvním předsedou státní komise byl pplk. Chromčák, příslušník oddělení RTV VPVOS.
Vyřazení prvních absolventů Vojenské vysoké technické školy (slavnostní promoce) bylo uskutečněno na klubu VVTŠ SČSP v kasárnách „Pod hájom“ dne 17. 7. 1976 o 08,00 hodin.
Prvním vyřazeným absolventem této školy byl poručík Ing. Stanislav Matušinec.
Od počátku školního roku 1979/1980 byly do VVTŠ z VAAZ převedeny studijní obory radiotechnického vojska, inženýrské služby protiletadlového raketového vojska, výzbrojně elektrotechnický vojska PVO pozemního vojska, radiolokace a v rámci školy nadále existovaly následující fakulty: protiletadlové raketové techniky PVOS, radiolokace a automatizovaných systémů velení, protivzdušné obrany pozemního vojska a spojovací.
Velitelem (rektorem) školy byli:
genpor. Ing. Anton Muržic, 1973 – 1987
genmjr. prof. Ing. Vladimír Janeček, DrSc. 1987 – 1990
Pokračování tradice vysokého školství v Liptovském Mikuláši je
- Vojenská akademia, 1990 – 2004
- Národní akademia, 2004 – 2008
- Akademia ozbrojených sil, 2008 až doposud
Děkujeme toto formou neznámým autorům článků na různých webových stránkách i historii armády, z jejichž textů jsme při vytvoření této sekce vycházeli.
Z odpovědí historika Pavla Minaříka: Vojenská odborná škola leteckých mechaniků Liberec Byla zřízena dnem 1.8.1945 s prozatímním sídlem v Liberci. Úkolem školy bylo vycvičit pro polní letecké útvary letounové mechaniky (motoráře i drakaře), přístrojové mechaniky, elektromechaniky, radiomechaniky, zbrojíře, palubní radiotelegrafisty a případně i jiné pozemní specialisty, kteří po absolvování školy byli přiděleni k výkonu vojenské základní služby k polním leteckým útvarům. Délka studia byla stanovena na jeden rok a šest měsíců, respektive neměla být delší než dva roky. V roce 1947 se škola kromě velitelství s pomocnými orgány, učitelského sboru a hospodářské správy skládala z výcvikové perutě (o dvou výcvikových letkách a letky techniků-ŠLDZ) a školní letky s dopravní četou, ošetřovnou a strážním a pomocným družstvem. V rámci VOŠLM v této době probíhala příprava následujících specializací: 1) letečtí mechanici, a) motoráři, b) drakaři, c) přístrojáři, d) elektromechanici, e) zbrojíři, f) fotomechanici; 2) technicko-hospodářská služba a 3) povětrnostní služba. V září 1949 byla škola redislokována do Liptovského Mikuláše a reorganizována na Letecké technické učiliště. Letecké technické učiliště Liptovský Mikuláš Vzniklo v Liptovském Mikuláši dnem 1.10.1949 transformací dosavadní Vojenské odborné školy leteckých mechaniků. Školní jednotky učiliště byly organizovány nejprve do oddílů dislokovaných v celé řadě posádek (I. oddíl Liptovský Mikuláš, II. oddíl Poprad, III. a IV. oddíl Olomouc, V. oddíl Liberec a VI. oddíl Levoča). V rámci jednotlivých oddílů byly školeny následující specializace: I. oddíl – provoz-draky, provoz-motory, vyšší školy a kurzy, II. oddíl – VOŠLM-elektro, učňovská škola-elektro, provoz-elektrozbroj. a přístroje, III. oddíl – učňovská škola kovodělná, IV. oddíl – autořidiči a automechanici, V. oddíl – fotomechanici (v Pardubicích) a další specializace podle potřeby (v Liberci). V roce 1951 byly oddíly nahrazeny školními prapory, přičemž odloučeně byl v Liptovském Hrádku dislokován 2. školní prapor LTU. Od 1.9.1952 se z jeho složení jako samostatné útvary vyčlenily Škola mladších technických specialistů letectva v Liptovském Hrádku (1.10.1953 opětně včleněna do LTU), Škola technického dorostu letectva v Liptovském Mikuláši (zrušena 1.11.1955) a Vojenské výchovné středisko letectva v Popradu. Ve struktuře Leteckého technického učiliště od 1.9.1952 kromě velitelství, školního oddělení, týlové skupiny, velitelské roty, zbrojní dílny a ošetřovny zůstaly pouze dvě školní roty důstojníků–techniků, školní rota – ŠDZ provozářů a školní rota – kurz starších techniků letek. Dvouleté studium bylo ve školním roce 1957/1958 prodlouženo na tři roky. Letecké technické učiliště v Liptovském Mikuláši bylo dnem 1.9.1959 reorganizováno na Technické učiliště a zároveň do něj byly převedeni žáci od rušeného Učiliště PVO z Košic, připravující se na obsluhu nově zaváděných protiletadlových raketových kompletů PVOS. Přípravu pozemních specialistů letectva převzalo Letecké učiliště v Košicích. |
